Adresa: S. K. Neumanna 386, 250 01 Brandýs nad Labem
tel.: 326 903 079
mob.: 602 643 981
fax: 326 903 079
e-mail: vourednik@centrum.cz
web: www.duklabrandys.cz
Vedoucí trenér: Vlastimil Ouředník
Tajemník: Pavel Štercl
Trenéři: Zdenka Grossmannová, Luboš Hilgert st., Lukáš Kubričan, Ondřej Mohout, Daniel Rybín
Externí trenéři: Jaromír Indruch, František Jordán, Jiří Karlovský, Kamil Křempek, Dalibor Slovák
Servisman: David Mrůzek
Instruktoři sportu: Luboš Hilgert ml., Štěpánka Hilgertová, Jakub Jáně, Michal Jáně, Ondřej Karlovský, Jonáš Kašpar, Kamil Mrůzek, Eva Ornstová, Tomáš Rak, Marek Šindler, por. Ondřej Štěpánek, por. Jaroslav Volf, Jan Vondra
HISTORIE ASO VODNÍHO SLALOMU DUKLA BRANDÝS NAD LABEM
Parta vodáckých nadšenců v čele s MUDr. Jaroslavem Přibylem založila oddíl Dukla Bechyně v roce 1960. Zázemí oddílu poskytlo letectvo, sportovci využívali dřevěnou loděnici na Lužnici pod bechyňským mostem. Ve druhé polovině šedesátých let a celá sedmdesátá léta přiváželi medaile ze zahraničních závodů deblisté Ladislav a Zdeněk Měšťanové, Jiří Dejl a Zdeněk Fifka, František Kadaňka a Antonín Brabec, Milan Kalaš a Jiří Brejcha, kajakáři František Valík, Jiří Měchura, kanoisté Petr Sodomka, Karel Třešňák, Jaroslav Radil a Svatomír Kmošťák.
V roce 1971 byla Dukla Bechyně začleněna do systému armádního vrcholového sportu a podřízena Armádnímu středisku Liberec, velitelem se stal Miroslav Jelínek, trenérem byl jmenován Zdeněk Fifka. Zařazení vodního slalomu do programu olympijských her v roce 1972 a přemístění do nových podmínek do Brandýsa nad Labem v roce 1973 přineslo lepší materiální a trenérské zabezpečení a to se příznivě odrazilo ve výsledcích. V osmdesátých letech mezi nejúspěšnější patřili deblisté Jiří Decastelo a František Slavík, Miroslav Hajdučík a Miroslav Kučera, Viktor Beneš a Ondřej Mohout, kanoisté Karel Ťoupalík a Juraj Ontko. Petr Sodomka vybojoval na MS ve sjezdu a slalomu celkem 8 zlatých, 5 stříbrných a 3 bronzové medaile.
Po vyřazení vodního slalomu z programu OH skončila samostatnost vodního slalomu, byl zařazen v rámci jiných ASD (různé, kanoistika) s nízkými počty sportovců. V roce 1985 se stal trenérem Vlastimil Ouředník. Po generační výměně přišel další výkonnostní růst i při nenaplnění plánů výstavby vodního kanálu, přišly nové mezinárodní úspěchy. V této době se v Dukle připravovali téměř výlučně deblisté, těm se ovšem na mezinárodním poli dařilo. Jména Viktor Beneš, Ondřej Mohout, dvojice bratří Jana a Tomáše Petříčkových vystřídaná Petrem a Pavlem Šterclovými, jsou zapsána na výsledkových listinách mistrovstvích světa zlatým písmem. Vůbec nejúspěšnějším zá-vodníkem Dukly v tomto období se stal Miroslav Šimek, který tvořil pár s Jiřím Rohanem z VŠ (USK) – s ním vybojoval na MS 4 zlaté, 5 stříbrných a 1 bronzovou medaili, na OH 2 stříbrné me-daile, 5x vyhrál Světový pohár.
K zásadnímu obratu došlo v roce 1997, po opětném zařazení vodního slalomu do programu OH. Družstvo se vyčlenilo z ASO DUKLA kanoistiky, osamostatnilo se pod vedením trenéra Ouředníka. Počty sportovců se rozšířily, nově byly zařazovány i ženy a mládež. Nejúspěšnějšími juniory se staly Hana Pešková, Vanda Semerádová, Ondřej Štěpánek a Jaroslav Volf, později Lukáš Kubričan. Přišly Marcela Sadilová a Štěpánka Hilgertová, k trenérům Oldřichu Blažíčkovi a Ondřeji Mohoutovi přibyli Luděk Semerád, Luboš Hilgert, František Valík a Milan Kobes.
V letech 1997-2003 získali vodní slalomáři na MS 12 medailí, na MSJ 6 medailí, všem výsledkům však vévodí zlato Štěpánky Hilgertové na OH 2000 v Sydney.
Připravujeme doplnění ...